Lordas, 3. Morning Star, 4E 202
Vážený generále Tullie,
neodvažuji se předpokládat, že si mne pamatujete, nicméně setkali jsme se již podvakráte a při našem druhém setkání se zdálo, že Vám nejsem zcela cizí; naše první setkání v Helgenu totiž nelze označit jinak, než jako ‚památné‘ či až ‚nezapomenutelné‘. Mé jméno je Erhala In a, naneštěstí, záležitost v níž se na Vás obracím není příjemná.
Ráda bych podala oficiální stížnost na jednoho z Vašich mužů, kapitána Valmira. Nechci Vás zatěžovat zbytečnými detaily a okolnostmi, nicméně je nutné, abyste chápal, že ani můj čas ani můj život mi nejsou lhostejné, stejně jako čas a život mého společníka a přítele J'Zarga, a kapitán Valmir neomaleně zneužil prvého a bezostyšně ohrozil druhé.
Události posledních dní pro mne nebyly snadné, ač se, naneštěstí, nevymykaly standardu posledních měsíců.
Nebudou to ani dva týdny, co mne osobní záležitosti přivedly zpět do Riftu. V Riftenu mám dům, rozhodla jsem se tedy strávit zde nějaký čas a pomoci místním s obtížně řešitelnými potížemi. Má první cesta vedla po jižním břehu jezera Honrich, kde jsem ve mlýně potkala ženu, jejíž manžel ji zdánlivě opustil - zmiňuji ji, neboť o něm ještě bude řeč. Nedaleko mlýna se nachází celá řada zajímavých lokalit, kupříkladu orcká osada Largashbur, k níž mne ještě váže slib pomoci, staré dwemerské ruiny Avalanche Avanchnzel, kam jsem také ještě přislíbila cestu, a nordické ruiny Angarvunde. Zde jsem narazila na dámu obtížné povahy, již prý opustili její společníci, když v ruinách narazili na draugry. Nevím, co v nordických ruinách čekali, rulu a svor? Zmíněná dáma, Medresi Dran, mne velmi rezolutně „přijala“ do svých služeb a vyslala mne se s draugry vypořádat. Netvrdím, že šlo o úkol zcela snadný, nicméně bitky s draugry jsou na mém denním pořádku, proto jsme v brzku stáli u cíle. Nebýt její unáhlenosti chamtivosti, stihla bych ji upozornit i na nášlapnou past, jež ji stála život…
Mé kroky dále vedly dále na západ, do hor, kde jsem byla vyzvána prokázat své schopnosti velmi zvláštním způsobem, avšak touto historkou Vás nebudu zdržovat. Sestoupivše z hor, dostalo se nám vřelého přijetí v táboře legáta Fasendila. Na druhý den mne čekal nelehký úkol v horách mezi Rift a Falkreathem - nalézt chrám daedrického knížete Clavica Vilea a po splnění tohoto úkolu bylo nutné probojovat se dovnitř skrz skupinu upírů, jež se zde usídlili. Pokud jste někdy byl poctěn úkolem pro daedrická knížata, jistě tušíte, proč jsem jej nemohla i přes jeho nebezpečí odmítnout. Naštěstí se nám ještě téhož večera podařilo navrátit se do tábora legáta Fasendila - vskutku mimořádný společník a dalšího rána jsme s J'Zargem oplatili jeho pohostinnost tím, že jsme se postarali od draka, jenž se usídlil v ruinách nedaleké věže.
Odtud vedly naše kroky přes Iverstead, blízko nějž na mne v jezeře Greir čekají další nordické ruiny, na severní břeh řeky Treva. Zde jsme se postarali o bandity v Nilheimu, Riftské strážní věži a nechutnou záležitost v Trevské Hlídce, kterou nějací pochybní živlové obsadili a zřídili si v ní vlčí zápasy. Netřeba podotýkat, že to byl velmi dlouhý den, po němž jsme s mým drahým přítelem J'Zargem byli rádi, že to do Riftenu nebylo daleko.
Po vydatné snídani a procházce tržištěm jsme se dozvěděli, že na pasece nedaleko Trevské hlídky se usídlil sprigan nebezpečný všemu a všem. Nezbylo nám, že se tam vypravit. V lese jsme ovšem poněkud zbloudili a místo na mítinu jsme narazili na polorozpadlou chatku obývanou hned dvěma dobře oděnými individui. Zvali nás ať vstoupíme, tedy jsme tak učinili. Ukázalo se, že jde o doupě výrobců a dealrů skoomy.
Navíc tuto operaci vedl upírský klan! Objevili jsme zde podivný pramen, který jejich skoomu obohacoval o něco, co ji činilo silnější a smrtelnější, nicméně se zdá, že je celá situace poněkud zapeklitější, než se zdálo. Uvidíme, co čas přinese. (Prý je tam Dawnguard quest, který možná nedostanu - záleží na tom, ke komu se přidám.)
Jakmile se vrátíme do Riftenu, přidám k tomuto dopisu také totožnost jednoho z vašich zběhů, jenž této „vylepšené“ skoomě podlehl.
Tedy, poězte, co jste se svým dnem dělal vy?
Při výstupu na nedaleký vršek, odkud jsem se chtěla rozhlédnout po krajině na nás zaútočil drak. Vzhledem k tomu, že Vám píši, jistě tušíte, že jsme se ním učinili krátký proces. Skromně si dovolím doporučit hole s řetězovými blesky. Skvělá záležitost.
Již se blížil večer, tedy jsme odložili dearachnizaci blízkého dolu ještě o pár dní. Snad se za tu dobu nestane nic hrozného.
Tímto se dostáváme k událostem dnešního dne a neprofesionálnímu jednání Vašeho kapitána Valmira. Důvodem, proč jsem vám zde sáhodlouze vyjmenovala své úspěchy za poslední dva týdny nebyla touha vychloubat se, nikoli. Kdybych takovou potřebu měla, vylíčila bych Vám svá dobrodružství od našeho prvního setkání před více než půl rokem, 17. Last Seed, 4E 201. Věřte mi, nebylo jich málo!
Tedy zpět. Důvodem, proč jsem Vám vše vypsala bylo, abyste pochopil, hrůzy, jež s J'Zargem zažíváme. Dnes časně zrána jsme vyrazili do míst, kde se měl vyskytovat Leifnarr, manžel paní Grosty z výše zmiňovaného mlýna. Přesně, jak jsme se obávali, již se odebral tlouci na brány Sovngardu - jestli bude vpuštěn je věc druhá a ne má.
Kousek od jeskyně, v níž žili bandité, kteří nebohého mlynáře zavraždili, viděli jsme cestu stoupající na vrchol hory. Jelikož jsme před pár dny narazili v této oblasti na možné hnízdo draka, chtěli jsme se podívat trošku shora, zda nezjistíme detaily. Namísto toho jsme krátce před poeldním přišli k táboru kapitána Valmira a nordickým ruinám Folerhost. Tento nás okamžitězkomandýroval zrekvíroval ve jménu Impéria a prohlásil, že mu musíme pomoci najít v oněch ruinách, obývaných dříve dračím kultem, masku Rahgota, kněze onoho kultu, jelikož by prý měla pomoci v té Vaší občanské válce.
No, kdo jsem, abych se stavěla mocné Imperiální legii, což, když už mne jednou málem popravila? Nezbylo nám, než souhlasit. Sotva jsme ke dveřím došli, Váš kapitán Valmir prohlásil, že až masku najdeme, máme se k němu vrátit. Než jsme se k protestu stačili nadechnout, zapadly za námi dveře a vězte, že zevnitř se otevřít nedají. Sanžili jsme se. V tuto chvíli, kdy jsme se k oddechu zastavili, neboť již hodiny a hodiny bojujeme s duchy račího kultu a mocnými draugry - na jednoho obyčejného zde připadají nejméně dva Scourgeové a jeden Deathlord! - jsme již oba na pokraji sil, posilující lektvary nám docházejí a Divines už jsme přemluvili, aby nám naši urputnou snahu o přežití ulehčili! (Obyčejně hraju nové hry na nejnižší úrveň, ale ta mi tady ve Skyrimu přišla příliš jednoduchá, a tak ho mám na Apprentice (2). Ale na tenhle za*ný dungeon. Nope. Na to je skoro i ten Novice (1) moc těžký. Noob mínus (-2) by to chtělo.)
Před chvílí jsme našli místnost s draugrem pod postelí. (Vuvano, já fe bojím toho dvaugva pod poftelí… Kam se hrabou příšery.) Ani J'Zargo ani já jsme tu přespávat neplánovali, neboť probudit se v dungeonu není nic příjemného, ale teď už bychom tu stejně neusnuli. Doufám, že už to tu nebude příliš velké. Už je určitě dlouho po půlnoci a bolí nás už úplně všechno.
pokračuji v rozepsaném dopise, tentokrát již z bezpečí Honeyside, svého domu v Riftenu. Jistě pochopíš, proč ta náhlá familiarita - po tom všem, čím jsme si s J'Zargem prošli, a kvůli tobě, mi to připadá více než vhodné. A taky mám vztek. Kdyby teď přede mnou stál Ulfric Stormcloak rozmetala bych ho na cucky jediným úsměvem, ani bych na něj nemusela Křičet, a všechny Tvé problémy by rázem byly v tahu. Obávám se ale, že než bych dojela do Windhelmu, stihla bych už vychladnout, je tady dost zima, takže z toho nic nebude.
Abys tomu dobře rozumněl, ta zpropadená hrobka měla zase tři úrovně, každý dlouhý jako půl cesty do Solitude a prolezlý Scourgei a Deathlordy až na půdu!! Ani já ani J'Zargo už nemůžeme healthpotiony ani cítit a těch boulí na hlavě, když nás majzli tak, že už to vypadalo, že se nezmátožíme. Ugh.
No. Zvládli jsme to. Protože jsme dobří a jen tak nějaký pitomý draugr nebo dračí kněz nás nedostane a protože Staff of Chain Lightning je best, ale víš, jak dlouho jsme tam byli? Celý zatracený den! Když jsme vylezli, bylo už po poledni!
A ten tvůj Valmir? Chceš vědět, co bylo s ním? Ten ti mě tak na*l, že bych ho nejradši nakrájela na kostičky a dala sežrat drakovi. Zaživa. Ale měli jsme toho už oba s J'Zargem dost, tak jsme to vyřídili rychle.
Jen jsme vylezli ven, hned nám bylo jasné, že něco nehraje. Žádný rozumný Imperiál by necosplayoval Stromcloaka. A ještě uprostřed divočiny! Jop. Byl to Stormcloak předstírající, že je Imperiální voják, aby do těch ruin nalákal vaše vojáky a sežrali je draugři. Pak povídá „Já to všechno vysvětlím!“ a vytáhl meč. No, nevysvětlil. Kretén.
Zatím se tedy měj, asi se co nevidět ukážu zase v Solitude. Nevím, jestli se k vám přidám, ale štvete mě rozhodně míň než Stormcloaci, kteří jsou navíc magoři. Každopádně, mám nějaké nové knížky, které si potřebuju doma uložit a došly mi healing potiony, takže budu muset kraftit a všechen matroš mám doma (Windstead Manor). Taky bych měla zase postavit kus Heljarchen Hall, nasbírala jsem teď hrozně moc železa… Uvidíme se. Nějakou dobu teď nechci dungeony ani vidět.
Pac a pusu
P.S.: Nemáš zač.
P.P.S.: Vlastně jo. Máš za hodně.
 |
| v Angarvunde |
Po vydatné snídani a procházce tržištěm jsme se dozvěděli, že na pasece nedaleko Trevské hlídky se usídlil sprigan nebezpečný všemu a všem. Nezbylo nám, že se tam vypravit. V lese jsme ovšem poněkud zbloudili a místo na mítinu jsme narazili na polorozpadlou chatku obývanou hned dvěma dobře oděnými individui. Zvali nás ať vstoupíme, tedy jsme tak učinili. Ukázalo se, že jde o doupě výrobců a dealrů skoomy.
Tedy, poězte, co jste se svým dnem dělal vy?
 |
| Po vypořádání se se spriganem jsem vyzkoušela také svou novou selfie-stick! |
Tímto se dostáváme k událostem dnešního dne a neprofesionálnímu jednání Vašeho kapitána Valmira. Důvodem, proč jsem vám zde sáhodlouze vyjmenovala své úspěchy za poslední dva týdny nebyla touha vychloubat se, nikoli. Kdybych takovou potřebu měla, vylíčila bych Vám svá dobrodružství od našeho prvního setkání před více než půl rokem, 17. Last Seed, 4E 201. Věřte mi, nebylo jich málo!
Tedy zpět. Důvodem, proč jsem Vám vše vypsala bylo, abyste pochopil, hrůzy, jež s J'Zargem zažíváme. Dnes časně zrána jsme vyrazili do míst, kde se měl vyskytovat Leifnarr, manžel paní Grosty z výše zmiňovaného mlýna. Přesně, jak jsme se obávali, již se odebral tlouci na brány Sovngardu - jestli bude vpuštěn je věc druhá a ne má.
Kousek od jeskyně, v níž žili bandité, kteří nebohého mlynáře zavraždili, viděli jsme cestu stoupající na vrchol hory. Jelikož jsme před pár dny narazili v této oblasti na možné hnízdo draka, chtěli jsme se podívat trošku shora, zda nezjistíme detaily. Namísto toho jsme krátce před poeldním přišli k táboru kapitána Valmira a nordickým ruinám Folerhost. Tento nás okamžitě
No, kdo jsem, abych se stavěla mocné Imperiální legii, což, když už mne jednou málem popravila? Nezbylo nám, než souhlasit. Sotva jsme ke dveřím došli, Váš kapitán Valmir prohlásil, že až masku najdeme, máme se k němu vrátit. Než jsme se k protestu stačili nadechnout, zapadly za námi dveře a vězte, že zevnitř se otevřít nedají. Sanžili jsme se. V tuto chvíli, kdy jsme se k oddechu zastavili, neboť již hodiny a hodiny bojujeme s duchy račího kultu a mocnými draugry - na jednoho obyčejného zde připadají nejméně dva Scourgeové a jeden Deathlord! - jsme již oba na pokraji sil, posilující lektvary nám docházejí a Divines už jsme přemluvili, aby nám naši urputnou snahu o přežití ulehčili! (Obyčejně hraju nové hry na nejnižší úrveň, ale ta mi tady ve Skyrimu přišla příliš jednoduchá, a tak ho mám na Apprentice (2). Ale na tenhle za*ný dungeon. Nope. Na to je skoro i ten Novice (1) moc těžký. Noob mínus (-2) by to chtělo.)
Před chvílí jsme našli místnost s draugrem pod postelí. (Vuvano, já fe bojím toho dvaugva pod poftelí… Kam se hrabou příšery.) Ani J'Zargo ani já jsme tu přespávat neplánovali, neboť probudit se v dungeonu není nic příjemného, ale teď už bychom tu stejně neusnuli. Doufám, že už to tu nebude příliš velké. Už je určitě dlouho po půlnoci a bolí nás už úplně všechno.
 |
| Když nic jiného, alespoň jsem tu nasbírala deathbelly pro Ingun Black-Briarovic. Neříkala, že je chce čerstvé. |
Lordas, 4 Morning Star, 4E 202
Milý Tullku, (podle vzoru ‚Julku‘ od Julius Caesar)pokračuji v rozepsaném dopise, tentokrát již z bezpečí Honeyside, svého domu v Riftenu. Jistě pochopíš, proč ta náhlá familiarita - po tom všem, čím jsme si s J'Zargem prošli, a kvůli tobě, mi to připadá více než vhodné. A taky mám vztek. Kdyby teď přede mnou stál Ulfric Stormcloak rozmetala bych ho na cucky jediným úsměvem, ani bych na něj nemusela Křičet, a všechny Tvé problémy by rázem byly v tahu. Obávám se ale, že než bych dojela do Windhelmu, stihla bych už vychladnout, je tady dost zima, takže z toho nic nebude.
Abys tomu dobře rozumněl, ta zpropadená hrobka měla zase tři úrovně, každý dlouhý jako půl cesty do Solitude a prolezlý Scourgei a Deathlordy až na půdu!! Ani já ani J'Zargo už nemůžeme healthpotiony ani cítit a těch boulí na hlavě, když nás majzli tak, že už to vypadalo, že se nezmátožíme. Ugh.
No. Zvládli jsme to. Protože jsme dobří a jen tak nějaký pitomý draugr nebo dračí kněz nás nedostane a protože Staff of Chain Lightning je best, ale víš, jak dlouho jsme tam byli? Celý zatracený den! Když jsme vylezli, bylo už po poledni!
A ten tvůj Valmir? Chceš vědět, co bylo s ním? Ten ti mě tak na*l, že bych ho nejradši nakrájela na kostičky a dala sežrat drakovi. Zaživa. Ale měli jsme toho už oba s J'Zargem dost, tak jsme to vyřídili rychle.
Zatím se tedy měj, asi se co nevidět ukážu zase v Solitude. Nevím, jestli se k vám přidám, ale štvete mě rozhodně míň než Stormcloaci, kteří jsou navíc magoři. Každopádně, mám nějaké nové knížky, které si potřebuju doma uložit a došly mi healing potiony, takže budu muset kraftit a všechen matroš mám doma (Windstead Manor). Taky bych měla zase postavit kus Heljarchen Hall, nasbírala jsem teď hrozně moc železa… Uvidíme se. Nějakou dobu teď nechci dungeony ani vidět.
Pac a pusu
Tvoje Erhala In
P.S.: Nemáš zač.
P.P.S.: Vlastně jo. Máš za hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat