Zkrátka a dobře, jelikož jsem byla po všech těch nadpozemských dobrodružstvích docela utahaná, naznala jsem, že je nejvyšší čas vzít si dovolenou. A koupila jsem dům v Solitude.
Je tedy taky trošku v dezulátním stavu… ale je můj a moje místní lydka (výraz pochycený od Ouri označující cestovního společníka/housecarl
ženského pohlaví (odvozeno, samozřejmě od Lydie z Whiterunu); mužským
protějškem je igor - kromě J'zarga, J'zargo je J'zargo, bo J'zargo je boží) ho uklidí. Doufám.
Bylo to vážně dlouhých několik dní…
Po krátkém, podzimním odpočinku jsem se rozhodla navštívit Morthal. Bylo to celé velmi dramatické. Duchové, upíři, nemrtví draci teleportující se z louky za městem na střechy místních domů…
… a na konci toho všeho stojí můj nový dům na nejlepším pozemku v celém Skyrimu - s výhledem na Solitude.
Když jsem domek dokončila, rozhodla jsem se, že nemůžu nevyužít příležitosti a udělám z něj svou hlavní base of operations. Což vyžadovalo značné stěhování, ale už mám přestěhované všechny knihy a až je přečtu, dám je hezky do knihovny. Správný dům přece musí mít knihovnu.
Během stavby ale bylo samozřejmě nutné pokračovat ve výpravách za dobrodružstvím a - co je v tomto pžípadě snad ještě důležitější - za lootem. (Protože za co si jinak pořídit všechno to železo na hřebíky a panty a zámky a kdo-ví-co ještě?)
V oblasti Solitude už se pohybuji nějakou dobu, ale zatím jsem s eještě nebyla podívat na močál mezi Solitude a Morthalem, ve kterém by se měla nacházet důležitá místa, na něž jsem byla vyslána už… no, docela dávno. Třeba je tam jedna hrobka, kde jsem měla najít roh jakéhosi Jurgena (ti staří nordi byli hrozně zapomnětliví, pořád po nich musím někde něco hledat) a když jsem do ní vlezla, byli tam jen divní duchové s červenýma očima a lísteček, že se mám jít ubytovat do Riverwoodu! Ugh.
Tak nevím, jestli je to tady dobré sousedství, když se tu tak krade. Možná Lucku se Sofčou radši pošlu bydlet do Solitude…
O den později jsem si řekla, že kousek od Solitude je místo, kam mám přinést jakousi kuličku Meridii (další daedrický kníže - nebo kněžna?). Jak to tak bývá, myslela jsem si, že to bude jen jeden z těch ‚dones-věc-a-pak-běž-na-druhý-konec-světa-pro-další‘ questů (nebo ‚no-to-dost-že-to-neseš-tady-máš-nějaký-bordel-co-se-mi-tu-válí‘), ale ne. Tenhle rovnou obsahoval dungeon (že prý jí nějaký nekromant obsadil chrám a hemží se to tam nějakou havětí). Chjo. Vždycky jsou to ty nejjednodušší pochůzky, od kterých člověk čeká, že budou za pět minut hotové, kde se nakonec zdrží půl dne.
Dungeon jsme úspěšně prošli, nektomanta odklidili a Meridia snad byla spokojená, bo jsem od ní dostala nové kydlítko.
Když se mi v dalších nordických ruinách zasekl mrtvý draugr do padacích dveří a jezdil si nevesele nahoru a dolů, dostali jsme s J'zargem záchvat hysterického smíchu, který se musel nést až k High Hrothgaru… Co je s tímhle světem špatně? (Bugy.) Nutno podotknout, že se nám sice podařilo dostat z těch ruin před setměním, ale ani jeden jsme toho následujícch několik dní moc nenaspali.
Ztracený vedrš krále Olafa byla skvělá taškařice. Ne tedy to, že jsme úplně zbytečně lezli do dalších nordických ruin, kde byl duch a asi dvacet zatracených draugrů plus král Olaf, ale myslím, že s výsledkem jsme všichni spokojení:
Až se vyspím po slavnosti, asi vyrazím do toho Riverwoodu, vzkaz zněl naléhavě. A pak mě čeká dostavba domu. Copak postavíme? Alchymistickou laboratoř? A že by skleník?
Po krátkém, podzimním odpočinku jsem se rozhodla navštívit Morthal. Bylo to celé velmi dramatické. Duchové, upíři, nemrtví draci teleportující se z louky za městem na střechy místních domů…
… a na konci toho všeho stojí můj nový dům na nejlepším pozemku v celém Skyrimu - s výhledem na Solitude.
 |
| Dobře, tady ještě tak úplně nestojí, ale začíná se nám to rýsovat. |
 |
| Zatímco normálně se nočním výletům vyhýbám (skáče na mě dravá zvěř), vzhledem k tomu, že nemám sousedy, kteří by si mohli stěžovat, stavím ve dne i v noci, za což jsem byla odměněna polární září. Jej! |
 |
| … progres … |
Během stavby ale bylo samozřejmě nutné pokračovat ve výpravách za dobrodružstvím a - co je v tomto pžípadě snad ještě důležitější - za lootem. (Protože za co si jinak pořídit všechno to železo na hřebíky a panty a zámky a kdo-ví-co ještě?)
V oblasti Solitude už se pohybuji nějakou dobu, ale zatím jsem s eještě nebyla podívat na močál mezi Solitude a Morthalem, ve kterém by se měla nacházet důležitá místa, na něž jsem byla vyslána už… no, docela dávno. Třeba je tam jedna hrobka, kde jsem měla najít roh jakéhosi Jurgena (ti staří nordi byli hrozně zapomnětliví, pořád po nich musím někde něco hledat) a když jsem do ní vlezla, byli tam jen divní duchové s červenýma očima a lísteček, že se mám jít ubytovat do Riverwoodu! Ugh.
Tak nevím, jestli je to tady dobré sousedství, když se tu tak krade. Možná Lucku se Sofčou radši pošlu bydlet do Solitude…
O den později jsem si řekla, že kousek od Solitude je místo, kam mám přinést jakousi kuličku Meridii (další daedrický kníže - nebo kněžna?). Jak to tak bývá, myslela jsem si, že to bude jen jeden z těch ‚dones-věc-a-pak-běž-na-druhý-konec-světa-pro-další‘ questů (nebo ‚no-to-dost-že-to-neseš-tady-máš-nějaký-bordel-co-se-mi-tu-válí‘), ale ne. Tenhle rovnou obsahoval dungeon (že prý jí nějaký nekromant obsadil chrám a hemží se to tam nějakou havětí). Chjo. Vždycky jsou to ty nejjednodušší pochůzky, od kterých člověk čeká, že budou za pět minut hotové, kde se nakonec zdrží půl dne.
Dungeon jsme úspěšně prošli, nektomanta odklidili a Meridia snad byla spokojená, bo jsem od ní dostala nové kydlítko.
 |
| Meridia je takové koťátko. Dostane kuličku a je happy. |
 |
| Ugh. |
O, Olaf, our subjugator, the one-eye betrayer,
death-dealing demon and dragon-killing King.
Your legend is lies, lurid and false;
your cunning capture of Numinex, a con for the ages.
No shouting match between dragon and man
no fire or fury did this battle entail.
Olaf was Numinex in human form,
on moonless nights he would spread wings and sail.
Olaf grabbed power, by promise and threat;
From Falkreath to Winterhold, they fell to their knees;
But Solitude stood strong, Skyrim's truest protectors.
Olaf's vengeance was instant, inspired, and wicked.
Olaf gave orders, Winterhold disguises.
An attack on Solitude total destruction to follow.
His men dressed up and then went out to fight,
but they reversed Olaf's orders much to Winterhold's sorrow.
So ends the story of Olaf, the liar,
a thief and a scoundrel we of Solitude commit to the fire.
In Solitude bards train for their service,
they also gather each year and burn a King who deserves it.
death-dealing demon and dragon-killing King.
Your legend is lies, lurid and false;
your cunning capture of Numinex, a con for the ages.
No shouting match between dragon and man
no fire or fury did this battle entail.
Olaf was Numinex in human form,
on moonless nights he would spread wings and sail.
Olaf grabbed power, by promise and threat;
From Falkreath to Winterhold, they fell to their knees;
But Solitude stood strong, Skyrim's truest protectors.
Olaf's vengeance was instant, inspired, and wicked.
Olaf gave orders, Winterhold disguises.
An attack on Solitude total destruction to follow.
His men dressed up and then went out to fight,
but they reversed Olaf's orders much to Winterhold's sorrow.
So ends the story of Olaf, the liar,
a thief and a scoundrel we of Solitude commit to the fire.
In Solitude bards train for their service,
they also gather each year and burn a King who deserves it.
 |
| Burn, |
Žádné komentáře:
Okomentovat