Potýkám se poslední dobou se spoustou nelehkých věcí uvnitř mě samé. Po delší době jsem se teď ale začala cítit zase docela fajn. Na dobré cestě. Až do dneška.
Dneska ráno jsme se dočetla, že Myanmar si zažil státní převrat a nedobrý. Odpoledne kamarádka straší se zákazy cestování mimo kraje (nikde jsem nic nenašla, takže možná dost neopodstatněně, ale kdo ví). Při hledání jsem ale narzaila na nejnovější opatření - zase se vlastně nemá vylýzat z baráku a co je nejhorší, je prakticky zakázaný cestování do zahraničí.
A já bych strašně ráda někam zase jela. Jo, fajn, klidně počkám do léta. Ale půjde to v létě? Najednou mě opustila motivace hledat si práci (budu ji hledat, potřebuji ji i na jiné věci než na šetření na výlety).
A ten Myanmar. Celý svět je už skoro rok zaseklý v koronaviru a stejně, stejně, stejně jsou lidi pořád, pořád, pořád stejný. A to jsem si říkala, že už snad bude dobře, když Američani zvolili Bidena.
Má to ještě vůbec smysl? Klimatická krize, kterou nikdo neřeší, covid, který naše vláda nedává a bojí se to přiznat, lidi kdekoli na světě stejně odporní jeden k druhýmu, jako vždycky. Má to ještě smysl? Jsem z tohodle světa unavená…
Žádné komentáře:
Okomentovat