Oblasti věčného sněhu a ledu

Skyrim - Ehm. Výprava k Dawnguardu nezdařila se. Bloudily jsme v mlze. A sněhu. Mezi kopci. Našly jsem nějakou věž.

Z věže byl sice moc pěkný výhled na mlhu a sníh a kopce, ale naznala jsem, že se bez nás Dawnguard bude muset ještě chvíli (čti: několik herních týdnů nejméně) obejít. Pročež jsme se vypravily na Greybírdama. Přece jen, když na vás někdo zavolá z vrcholku hory a vy ho slyšíte v rušném městě, asi byste měli zjistit, co chce…

„Poutník nad mořem mlhy“ - Who wore it better?

Byl to zajímavý zážitek, chvíli jsme na sebe se staříky pokřikovali, pak mi řekli, že mám zas něco najít, tak jsem šla. Měly jsme s Ionou spoustu krámů, tak jsme se před další cestou rozhodly zastavit  ve Whiterunu, odpočnout si, prodat šrot a tak a… ještě za námi ani nezaklapla brána a už na mě nějací kultisti začali pořvávat, že jsem falešný Dragonborn a pokusili se mě zabít. Welp. Hodně věcí se mě pokusilo zabít… asi pojedeme na lodní výlet… časem.

Momentálně se ale potřebuju naučit trošku o magii (a jsem zatím členem jenom tří kultů!), takže jsem zamířila k Winterholdu. Zamířila…
Samozřejmě jsem cestou musela narazit na hrádek zamořený upíry…

Jedno bejbondondové promo foto - Dungeon Grrlz: Hit It 'n' Fry It! již brzy na Spotify!

Než jsme se s Ionou prosekaly ven, obloha opět byla velmi fotogenická.

Klasicky, ihned po příchodu do Winterholdu na nás zaútočil drak, ale s pomocí místní stráže jsme z něj rychle nadělali jen hromadu kostiček a šupin… škoda, že se nedají draci ochočit, místo aby je člověk musel pořád kydlit.

Kam se hrabou Bradavice! Hned po příchodu do školy jsme s dalšími adepty dostali úkol - a rovnou exkurzi! Je zase pravda, že do Bradavic chodí děcka, kdežto Winterhold je univerzita, a pokud se cestou na místo srazu někdo ztratí (kromě mě teda, na mě počkali, než jsem si udělala několik koňských portrétů s dalšími nedalekými trpasličími ruinami), aspoň to vyeliminuje hloupější uchazeče o studium. Docela drsná přijímací zkouška, ale je to takový středověký svět, tak proč ne. Lepší, než aby je pak někde v ruinách sežral nějaký draugr, falmer, nebo jiná potvora…

Školní výlet byl super. Ruiny, duchové či co… a suvenýry:

Asi se všichni shodneme, že Brumbál má supr kancl. Ale! Co tam nemá je světýlkující zahrádka.

Na druhou stranu už mám podobný záznam jako Harry Potter. Jsem na univerzitě jenom týdne a už si jsem byla na koberečku u arcimága. I když… ukázalo se, že se mnou jenom chce mluvit Psijic(ký) mnich. Který umí zastavovat čas, jak se ukázalo, když našemu rozhovoru chtěl být přítomen taky Lucius Ancano Malfoy, který univerzitu vůbec nešpehuje. Ani trošku. Fakt. … Dude. Vládní kontrola univerzit není cool.

Za všechnu tu snahu jsem zase dostala nějaký bordel a mezi ním i magickou tyčku. Tak teď chodím všude s kdylítkem a tyčkou, jako Gandalf. Něhehe.
Ruiny s kuličkou, kvůli které teď budu muset prozkoumat jiné ruiny úplně v háji na druhé straně, jsou na půl cesty k Dawnstaru, tož jsem tam zajela pořídit tuhle coolovu fotku:

Jinak je teda Dawnstar hrozná díra, nemají tam ani hradby! A místní jarl je děsný kretén. Ráno jsem koukala na mapu a zjistila, že to odtud není úplně daleko do Solitude, ale nechtělo se mi úplně prosekávat se všemi těmi bandity, tak jsem se tam nechala svézt dostavníkem. Líbí se mi, že se na nich člověk pěkně prospí a nic se ho nepokouší zabít a sníst… prostě pohoda.
Solitude je… wow. Prostě wow. Obzvlášť oproti Dawnstaru. Ale o tom až příště, protože celá ta úrvní výprava do Solitude byla celkem drsný trip.