Ulfric kdosi-cosi zařval na krále a ten padl mrtvý k zemi, říkali.
Jasně, ha ha ha, ten byl dobrej, na to já.
Jo a pak přišel dnešek.
Jarl
Balgruuf je bezva frúd, co totálně ví, kde má ručník (pokud teda máme
ručníky). Okamžitě jsme si padli do oka; jeho čaroděj mě nemá rád, ale
má sexy hlas. Asi nemá rád nikoho, takže se nemusím moc bát, že mě
promění v žábu.
Jarl
mě poslal, ať teda jdem, zabít draka. Tož nevím. Zatím je ten Skyrim
takový nehostinný. Pořád se mě snaží zabít. Nejdřív poprava jen tak, pak
drak, pak creepy jeskyně s creepy zombíkama, teď výprava na draka…
 |
| Hm… jezdecký portrét! |
Anyway,
koupila jsem si koně, vyrazili jsme na draka a… že prej jsem pohltila
jeho duši. Ehm, co? To se mi teda jako jaksi ještě nikdy nestalo. Huh.
Týpek povídá, že ať zařvu.
… a najednou to s tím Ulfricem nezní tak nepravděpodobně… oh, my.
 |
| S obraným drakem (jakože jsme ho obrali… až na kost) pózuje whiterunský voják, v pozadí vidno Truhlíka, mého koně, který se vždycky vrhne na nepřítele, i když je jen kůň, a já se o něj pak bojím. Proboha. Jak tady můžou lidi mít koně? Vždyť jsou tu draci! |
Každopádně
teď je Balgruuf můj nejlepší bro (Brogruuf) a říkal, že když si koupím
barák, tak tu budu děsně důležitá. Barák. To se hodí. Mám děsně moc
krámů.
Během posledních pár dnů jsem byla všude možně kolem a přidala jsem se k sektě. Říkají si Companioni, ale je na nich něco divnýho. Sekta. Jéj!
 |
| selfie na tržišti ve Whiterunu |
 |
| Byl to dlouhý den… |
Žádné komentáře:
Okomentovat