Noční můry, tripy a jiné podivno

Skyrim - když nemáte osud tak úplně ve svých rukou.

Takže, Solitude. Za prvé: wow! Lokace, hradby a stuff a… wow! Jako. Doufám, že se tam dá koupit barák!

Za druhé… člověk dunmer vejde a hned poprava. Fun stuff. V Solitude asi vědí, how to party. (Hard.)

Za třetí, že jako fakt? Ta paní v obchodě s hadrama je protivná, jak noc, a čert to vem, jestli si někdo myslí, že se budu pokaždý převlíkat, když si půjdu pokecat s jarlicí.

… vždyť mi to ani nesluší!

U děsivých kostýmů zůstaneme. Před návštěvou Modrého paláci (u jarluše) mě odchytil nějaký žebrák (dělají to často, tak už se nad tím ani nepozastavuju a sem tam jim hodím nějakou tu zlatku) a že prý není obyčejný točník, ale čeká na svého pána, který šel na návštěvu do paláce a nějak se tam zakecal. Už mě ani moc nepřekvapilo, že část paláce, kde jsem ho měla hledat bylo staré, dávno opuštěné křídlo obývané naposledy Pelagiem III. Šíleným.

Hádejte, kam jsem se vzápětí teleportovala. Jop. Do Skyrimového Fadeu. Oficiálně to teda bylo do Pelagiovy mysli, ale vzhledem k tomu, že už je chudák nějakou dobu po smrti a usídlil se mu tam Sheogorath, daedrický kníže šílenství (Nebo mu mám říkat ‚princ‘? V tomhle kontextu bych to spíš překládala jako ‚kníže‘…), řekla bych, že je to taková expanzivní enkláva Oblibionu (a.k.a. Skyrimový Fade)… možná anšlus Pelagiovy mysli Oblivionem?

Po návštěvě u Azury, kde to bylo takové kinda meh, byl tenhle malý výlet k Sheogorathovi docela zábavný, i když vzhledem k tomu, co jsem četla o daedrech a že je knížě šílenství, byla jsem z něj docela nervózní. Mno… až na to strašlivé oblečení (čepička vypadá, jak pro Santu) je Sheogorath na dobré cestě stát se mým oblíbeným daedrickým knížetem.

A dostala jsem od něj vtipnou tyčku, která střílí náhodná kouzla. Jako. Asi si ji jenom schovám, protože random kouzla jsou v boji trošku děsivá, ale proč ne, že. #Wabbajck

Každopádně jsem se po tomhle podivném dobrodružství (a taky po fightu s mrtvou královnou Potemou - lidi ve Skyrimu mají trochu potíže s tím, aby zůstali mrtví) rozhodla dát si od Solitude na chvíli pauzu a vyjela jsem si za nevyřízínými záležitostmi do Markarthu.

Woooow. Markakrth je taky hrozně wow, ale úplně jinak než Solitude. Wooow!

Jup. Same old stuff. Vraždy, spiknutí, cundere čarodějové, šervánkové fotky krajiny. Same old. Spolu s Eltrysem, jendím sympatickým místním chlapíkem, jsme se pustili do vyšetřování toho spiknutí, které pořádají Forsworni - taková Skyrimská IRA, zdá se. Jako kdyby SPD (Stormcloaci) nestačilo. Vlastně je to celé docela vtipné. Stromcloaci jsou (převážně) Nordi, kteří nechcou cizince ve Skyrimu a Forsworni josu původní obvytelé Reache, kteří nechchou Nordy v  Reachi. SPD na druhou? Mno. Co se nestalo, všechny zajímvé stopy jsem našla až pozdě večer, tak jsem se rozhodla jít za Eltrysem až ráno a ubytovala jsem se v místní hospodě. A pak to začalo - vžně divný sen o tom, jak Eltryse zabili, hodili to na mě a zavčeli mě do dolu. A když jsem odtamtud konečně utekla, ztratila jsem půlku svých věcí!

Divné sny jsou divné… (ehmehmbugehmehm)

Ráno jsem z toho měla vážně divný pocit, tak jsem nechala Eltrysovi vzkaz, že mám nějaký důležitý busines někde u Windehlmu, Riftenu a tak a prostě se musím na nějakou dobu vzdálit a dát věci dopořádku a vydala jsem se raději zpět do Winterholdu, kde jsem doufala, že přesvědčím J'Zarga, aby se mnou bloumal světem. (A pokusila se sbalit Onmunda. Ale pšššt.)

Místo toho jsem se ale zakecala s Brelynou, která prohlásila, že jsme úpně nejvíc BFFs a že jí teda určitě musím pomoct vyzkoušet nové kouzlo, co vymyslela. Řekla jsem si, že sice nevím, jestli jsme teda BFFs, bavila jsem se s ní asi pět minut někdy před měsícem, ale jakožto fellow dunmer jsem ji nechtěla odmítnou.

Ukázalo se, že chce ta kouzla zkoušet na mě.

Worst. BFF. Ever. Dvacet z deseti já nedoporučuje. Ugh.

…
Jop.

Když jsem konečne začala zase vidět normální barvy, přestala být náhodnými zvířaty a prozkoumala univerzitní sklep, natnala jsem, že bych měla zjistit následky mé zatím poslední noci v Markarthu. Nechtěla jsem tuhle historku úplně zmiňovat, protože… no, obvykle se neopíjím s náhodnými cizinci, ale ten den byl tak divný, že se to prostě stalo. Trošičku jsme zdemolovali markarthský Dibellin chrám, nějak jsme se dostali do Roriksteadu a zase spátky a wow… byla to hodně divoká noc. Asi proto jsem měla tak divné sny.

Nicméně jsem tedy po Brelynině experimentu zase radši univerzitu na chvíli opustila. J'Zrago je skvělý cestovní společník a jsem moc ráda, že souhlasil, že půjde se mnou.

Brelynino kouzlo mělo zřejmě nějaké veedlejší účinky, protože se mi zdálo, jak nás kousek od Rorikstedu napadl drak. Wow. Ten adrenalin…

Když jsme s evzbudila, bylo krásné slunečné ráno a drak nikde. Uf. (Ve skutečnosti jsme draka úspěšně zakydlili, ale pak mě rozmíznul obr a naposled jsem ukládala před drakem. Ale co jiného jsou nepovedené savey, než sny, že…)

Za chvíli jsme s J'Zargem našli kozu, kterou jsme s mým picím společníkem unesli a prodali obrovi (viz výše)… like, wtf?! Pán v Roriksteadu sice pořád byl pořádně namíchnutý, ale nakonec mi řekl, kam mám jít dál (jinam, než do p*e, jej!) a že jsem se málem vdala (a nebylo by to za Onmunda!)…

Long story short, zdá se mi, že poslední dobou pořád lezu do nějakých ruin nebo jeskyní a ani tentokrát to nebyla výjimka (přes zastávku ve Whiterunu, because one can travel the whole of Skyrim in one night obviously)…

Tohle použiju jako cover k našemu příštímu singlu A Grrl on Fire

… a jaké bylo mé překvapení, když nás úplně v nejnižším sklepení čekal portál, který nás teleportoval do Misty Groove… jak jinak, zase nějakého kusu Fadeu. Jop.

Bylo to tam tak krásné, že to ani nemohlo být skutečné.

Vyšlo totiž najevo, že můj picí společník Samík Guevenne, nebyl nikdo jiný, než Sanguine, další daedrický kníže, tentokrát, tuším, zhýralosti. Just my f*ing luck.

Radši ani nechchi vědět, co se stane Sanguinovým spolustolovníkům.

No, nakonec to asi nebyl tak strašný večer a Sanguine mi taky dal celkem coolovou tyčku, ale myslím, že teď se na nějakou dloooooouuuuuhoooooouuuuuu dobu zdržím všech možnách omamných prostředků, ne že bych jich normálně konzumovala nějak hodně, ale tohle bylo hodně divokých pár dní. Uh.