Nočních procházky Palem a jiná dobrodružství

Skyrim - Jo, jak jsem říkala, že je to sousedství docela fajn a pak jsem zjistila, že se tam krade z nordických ruin, tak to ještě nic nebylo. Zjistila jsem totiž, že mám jedny ruiničky hned za rohem od baráku. Hups…

Myslím, že mě čeká další sekta. Jej!…? Delfína v Riverwoodu byla taková… kryptická a říkala, že se s ní mám sejít u dračích krypt, ale tam se mi tedy nece. Já to znám. Dojdu tam a tam budou zombie draci. Nope. Not yet.

Místo toho jsem šla najít kus nějakého meče, o který mě už kdysi dávno poprosila kámoška z Companionů. Škoda, že jsem ho nenašla, když jsem tuhle podivnou mostní pevnost vykydlovala prvně…

Right. Become a Companion, they said. It's gonna be fun, they said.

Bavila jsem se s Kodlakem, naším de facto šéfem a ten říkal, že to celkem sucks. Prý, že když je jeden vlkodlak, nemůže jít po smrti do Sovngardu. Jakože, já se tam hned tak nechystám, ale na druhou stranu jsem se od té doby, co jsem vlkodlak, jsem se pořádně nevyspala, což, popravdě, docela sucks. Taky říkal, že by prý mohlo pomoct, když zabiju nějaký čarodějnice. Zní to dost pochybně, už jsem zabila dost věcí a žádnézázračné účinky to zatím nemělo (kromě draků). Navíc je to kdesi v horách a tam se mi teď nece.

I když… stala se mi taková epizodka.

Welp.

Prozkoumávali jsme s J'zargem tu vodu u baráku a dostali jsme se na druhou stranu, pod Solitude. Kde kotvila jakás loď. Tak jsme je šli pozdravit a oni na nás zaútočili! Jen tak! To je vychování. A jak jsem teď byla na návštěvě u Companionů, moje vlkodlačí síly se nějak probudily a… welp, za pár minut bylo po boji. A pak jsme s J'zargem pár hodin seděli a čekali, až to přejde. Ehm. Asi budem muset do hor.

Po tomto drobné faux-pas jsme se raději vrátili na náš břeh a rozhodli se probádat kraj mezi domovem a Dawnstarem (u Dawnstaru je prý taky free real estate). Je to tam hezké a lesnaté a mají tam kempy jak Imperiálové, tak Stormcloaci a jelikož jsem zatím stále nerozhodnutá, koho podpořím, přispívám momentálně k míru tím, že jim tam lootuju vše, co není přimontované (málo co je).

U Dawnstaru jsem našla dveře, které mi řekly, že nejsem worthy.

„You're not wrothy!“ - „Heh, and you're a door!“

… aaanyway, asi bych měla začít dělat ty kšefty, co mi dohodilo Dark Brotherhood. Byla jsem si pokecat s jarlem, prootivný to dědek, a říkal, že kyž zabiju obra, dá mi pozemek. Hm.

Zůstali jsme přes noc a celou noc se mi zdálo o tom, jak se snažím zabít tu zlou ženckou, co tu šéfuje jednomu dolu, ale pokaždý mě chytili. Asi bych se měla míň bavit s dveřma (a nalevlit pickpocketing, abych jí mohla do kapsy podsunout jed… kukuku… to je tak cool skill!).

Ráno jsme vyrazili na obra. Neměl bílý kabátec. Jen bederní roušku.

Cestou jsme objevili pěkný Talosův chrám, takový přírodní.

A navečer už jsem měla nový pozemek. A o pár dní později už i kousky nového domu; jéééj!

Chudák obr teda. Jen si tám pásl mamuty a teď je mrkvej a za humny mám já barák. Well, guess that's how you Skyrim.
Bylo ale na čase vrátit se domů. Jednak mi došlo železo a druhak, když už jsme u těch sousedů, při obhlídce terénu se ukázalo, že hned za Windsteadem mám nordické ruiny. S nějakými mrtvými draugry venku před vraty. Jelikož sem možná přestěhuju děti (jestli si na to už nainstaluju mod, který dovulje adoptovat víc než dvě), tak to není úplně vhodné sousedství a rozhodla jsem se tedy podívat dovnitř.
Tam už byla nějaká paní, která už pár draugrů zakydlila sama, a poprosila mě, jestli bych jí nepomohla najít nějaký svitek dokazující, že její rodina měla za předka Ysgramora. Jelikož jsem v různých inkarnacích nebojácným pomocníkem amaterských genealogů už od Originů, samozřejmě jsem souhlasila. Tahle paní, ačkoli, řekla bych, trošku underdressed na nordické ruiny, šla celou cestu s námi a fajtila s draugry taky. Sympatická paní.
A byli jsme úspěšní! Draugry jsme vykydlili, svitek našli a venku nás čekala krásná polární záře. Není to úplně zlé, ty noční vycházky…

Ráno již nastal ten čas… čas… čas… sss…
Vypravili jsme se do Mizenšaftu a.k.a. Mizející šachty a.k.a. Mzinchaleftu (ty trpasličí názvy jsou zlo), kde Mjoll the Lioness ztratila svoje kydlítko a kolem kterého jsme kroužila poslendí dva dny. Naše první opravdové trpasličí ruiny! Jej!
Mjollino kydlítko jsme našli a taky spoustu trpasličího šrotu. Tak jsme se na druhý den, cestou do Riftenu, kde teď budu chvíli pobývat, bo büznüs, zastavili ještě ve Winterholdu, protože po mně Arniel chtěl nějaká ozubená kolesa (kolesa, bo váží asi tunu).
Jaké bylo moje překvapení, když mě vzápětí Arniel poslal za Enthirem, že prý mu má něco dodat, ale nece. (Malé. Zatraceně malé bylo moje překvapení.) A co na to Enthir?
Enthir na to, že by mu tu věc dodal, kdyby mu za ni Arniel zaplatil. Ale že, že jsem to já, tak když mu donesu nějakou hůl, tak mi to za ni dá. Si ti mágové taky nemůžou udělat nic sami…
Jen bych chtěla vědět, co s těma holema dělá? Už mu mám sehnat jednu pro mého nastávajícího (Onmunda) a teď ještě tuhle… to je dealuje na černém trhu, bo co?